Pověsti a mýty z Rozvadova a okolí - část čtvrtá

Přízrak ze Střeblí

Milí čtenáři,

po delší odmlce se vracíme k našim pověstem a budeme pokračovat strašidlem ze Střeble. Franz Koller, který byl v letech 1773-1791 úspěšným mistrem sklářským a majitelem Střeblí, nabyl díky fabrikám na výrobu skla a své píli velkého majetku. Zemřel ne stár, ještě při síle ve věku 67 let na zámku ve Střeblích. Pohřben byl na hřbitově v Nových Domcích. Dle pověsti ale věčného klidu nenachází.

Vypráví se, že kudy chodil, tudy se naparoval,  že může třpytivými tolary nechat vydláždit cestu ze Střeblí až po bavorskou hranici. Netrvalo dlouho a jeho vychloubání se doneslo i do pekla a čerti mu šli po krku. Jeden ho přiměl k tomu, aby své poklady zakopal a po své smrti za trest bude muset své poklady hlídat v podobě černé vrány. A tak se vypráví, že po jeho smrti, když nebožtíka vynášeli ze zámku za zpěvu smutečních písní, mohlo několik starousedlíků přísahat, že slyšeli z okna ložnice jeho smích. Když tam upřeli své zraky, uviděli někteří vylétnout z okna černou vránu a jiní vyskočit černou kočku. Koller prý dlouho v podobě černé kočky strašil jak na zámku, tak v okolí, až se našel jeden duchovní, který kočku chytil a v pytli ji odnesl do bažin a tam ji utopil. Původně dal zapřáhnout koně do vozu, ale když nasedl, nebylo možno koně přimět k pohybu. A tak musel k bažinám po svých. Ubohého Kollera bylo potom na tomto místě možno vídat vždy o svátcích adventních a o masopustu, jak sedí v podobě vrány na starém  vykotlaném kmeni stromu. Nikdo se na něj nesměl dlouho zahledět, neboť jinak smrtelníka uhranul a dotyčného pak čekal trest. Jedna žena se z jeho pohledu zhroutila, omdlela a domů jí musel pomoci hajný. Tam však ulehla a po krátké nemoci skonala. 

Toto ale nebylo jediné místo, kde byl vídán. Vracel se i do zámku a hlavně do zahrady a to pořád na stejné místo. Když tam nový pán přikázal kopat, našel se jen prázdný hrnec, který asi starý Koller vykopal, aby  poklad ukryl jinde a hrnec vrátil na místo původní. Možná ještě někde po okolí lítá a čeká na věčný klid a věčné odpočinutí, ale jedno je jisté, štěstí mu jeho bohatství nepřineslo.