Obecní úřad Rozvadov
Obec Rozvadov, č.p. 142
348 07 Rozvadov
ObecRozvadov
Ves na mezinárodní silnici E 50 11 km západně od Přimdy, známá především jako hraniční přechod mezi ČR a SRN. Poprvé vstoupila obec do dějin v r. 1581. První písemná zmínka o obci je konkrétně doložena v tachovském urbáři, tj. soupisu robotních povinností, který je sice nezvěstný, na nějž však odkazují pozdější historické materiály. Původní pojmenování vsi bylo Roszhaupt, český název Rozvadov byl úředně zaveden v r. 1885. Celní úřad je zde zmiňován od r. 1613. Celní úřad byl do Rozvadova přeložen v r. 1613 z dosavadního sídla v Přimdě. Budova celnice stojí na svém současném místě od r. 1934.
V r. 1938 měl Rozvadov 137 domů a 784 obyvatel. Se sousední obcí Polesím (Zirkem), se kterou je dnes spojen, měl tehdy celkem 198 popisných čísel obývaných 1191 lidmi. Rychlý rozvoj pohraniční obce, ve které bylo problematické se ještě před nedávnem volně pohybovat, nastal po r. 1989. V současné době může Rozvadov opět těžit z blízkosti hraničního přechodu a provozu na mezinárodní komunikaci - nově zprovozněné dálnici. Dávno již také ustaly spory se sousední bavorskou obcí Waidhausem, které vyplňovaly dějiny obou obcí v 16. a 18. stol. Rozvadov i Waidhaus dnes úzce spolupracují na řešení společných problémů.
( Zdeněk Procházka: Český les – Tachovsko č.2 )
Po r. 1945 byl Zirk spojen se sousedním Rozvadovem v jednu obec nazvanou Rozvadov. Původní Zirk byl situován na návrší jihozápadně od Rozvadova. Počátky vsi jsou kladeny do r. 1769, kdy si zde 4 rodiny z nedaleko ležící zrušené vsi Trutz postavily nové usedlosti. Ve 20. letech 18. stol. existoval nedaleko odtud při hranici v „Zirkwaldu“ důl na železnou rudu, který náležel k panství Velké Dvorce. V r. 1722 obyvatelé sousedního Waidhausu důl i huť vypálili a šachty zaházeli. Škody, které tak způsobili, museli potom majiteli F.V. Kolovratovi nahradit. Štoly dávno zaniklého dolu jsou zakresleny na mapě okolí Rozvadova z r. 1766 společně se starými šancemi z třicetileté války.
( Zdeněk Procházka: Český les – Tachovsko č.2 )
Na základě mezivládních dohod o přepravě zemního plynu z tehdejšího Sovětského svazu do zemí západní Evropy byla v letech 1971 – 1973 vybudována soustava I. linie tranzitního plynovodu. Jeho západní větví z Hospozína přes Rozvadov byla zajištěna přeprava plynu do SRN. První dodávky byly uskutečněny v září 1973.
Asi 2 km před státní hranicí byl původně situován jednoduchý trasový uzávěr. Po počátečních provozních zkušenostech byl v něm plynovod rozdělen na samostatné úseky – z vnitrozemí do Rozvadova a z Rozvadova do Waidhausu (místo předávání plynu zahraničním odběratelům).
Zájem o zvýšení dodávek plynu vedl v letech 1976 – 1988 k postupnému vybudování dalších tří tranzitních linií přes území ČR (tzv. jižní větve), ukončených v rozvadovském objektu. Ke třem liniím, sloužícím po roce 1988 k přepravě plynu v úseku z Rozvadova do SRN přibyla v roce 1991 tzv. diverzifikační linie, umožňující přepravu plynu ze SRN do ČR. Pro zásobování obce Rozvadov a celnice byla v objektu v roce 1996 napojena předávací stanice.
Všechny tyto investiční akce znamenaly postupné technologické i územní rozšíření objektu původního trasového uzávěru až do dnešní podoby složitého potrubního uzlu, umožňujícího značnou variabilitu provozně – přepravních režimů a zajišťujícího spolehlivou přepravu plynu.
Jedná se o staré opevnění z třicetileté války. Toto opevnění je nejvýznamnější historickou památkou rozvadovského regionu. Jeho nejvýraznější pozůstatek – opevněný tábor – leží na vrcholku Knoblochsberg (Nad rašelinami) 0,5 km jižně od Polesí. Prostor 60 x 66 m uzavřený náspem a příkopem byl zesílen mohutnými sypanými bastiony, z nichž dva jsou čtvercové a jeden, obrácený k silnici do Rozvadova, trojhranný.
Další samostatné opevnění je situováno na protějším Březovém vrchu, odtud se táhne valové opevnění dlouhé 2 km. V okolních lesích další osamocené reduty, valy a příkopy. Složitý systém polních opevnění vznikal od r. 1621, z nařízení císařského maršála Tillyho. Měl sloužit jako pevnost proti Mansfeldovi, který se opevnil za hranicí u městečka Waidhausu. K největší bitvě zde došlo 16. července 1621, kdy císařské vojsko maršála Tillyho, čítající na 13 000 bojovníků, napadlo Mansfeldův opevněný tábor, který bránilo 20 000 mužů. Po celodenní nerozhodné bitvě se císařští opět stáhli do svých opevnění. Vzájemné ostřelování a výpady znepřátelených stran trvaly až do září r. 1621, kdy Mansfeld svá opevnění u Waidhausu vyklidil.
( Zdeněk Procházka: Český les – Tachovsko č.2 )
Budova celnice stojí na svém současném místě od r. 1934. Celní úřad byl do Rozvadova přeložen v r. 1613 a dosavadní přimdský výběrčí Georg Sahrer tady dostal „byt k vybírání a dozírání na kupce a formany“. Tehdy nebo záhy nato byla ve stěžejním bodě silnic od Sv. Kateřiny a Hošťky postavena erární služební budova, která sloužila až do r. 1934 jako „kasárna“, po r. 1938 byla však koupena obcí. Roku 1934 byla postavena jakožto nejmladší dům ze Střeble nová budova celního úřadu téměř bezprostředně při zemské hranici.
Staří císařští výběrčí cla požívali veliké vážnosti a byli to zámožní lidé. Mnoho z nich bylo pochováno uvnitř kostela ve Svaté Kateřině. Kromě výběrčího zastával zde úřad vždy také „Gegenhändler“ (= kontrolní obchodník). Od r. 1767 až do r. 1820 uvádějí matriky v Rozvadově tabákovou důchodkovou úřadovnu s c.k. pečetním důchodkovým revizorem, tabákovými kontrolory a dohlížiteli, nakonec se stal sídlem oddílu finanční stráže.
Hraniční kordon, jehož střední velitelé měli stanici v Rozvadově, měl být řetězcem pozic k hlídání hranice, zároveň také pomocníkem pro výběrčího cla. Měl pro prvně uvedený účel oproti větším útvarům vojsk právě tak malou cenu, jako někdejší bavorský zemský prapor (Landfähnlein) nebo naposled Volksturm (lidová milice). Rakousko zřídilo kordon poprvé ve Slezských válkách. Četnickou c.k. stanici pro okolí dostal Rozvadov 1.8.1880, pro nedostatek bytů musela však být přeložena od r. 1889 do Svaté Kateřiny.
Pracovníci staré celnice Rozvadov byli v nedávné době přesunuti na celnici Waidhaus, která zůstává i po zprovoznění nového dálničního hraničního přechodu nadále v provozu pro osobní a autobusovou dopravu a pro regionální nákladní dopravu.
Arnoštin nebo také Nový Hamr stával jen malý kousek od státní hranice proti proudu Hraničního potoka. Byl založen před r. 1805 a pojmenován po hraběnce Ernestině Kolovratové. Současně s ním založila vrchnost i poměrně velký Nový rybník, z něhož vedl náhon přímo k nově vybudovanému hamru. Mimo vlastní hamr zde stálo 7 menších dřevěných staveb. Arnoštin hamr nebyl zřejmě jako jediný přestavěn na leštírnu a po likvidaci železářské výroby zanikl. Památkou na hamr je starý kovaný kříž.
(Zdeněk Procházka: Sklářství v Českém lese)
Hraničkám, vsi kdysi rozložené v romantickém údolí, jímž protéká dravý Hraniční potok, předcházela sklárna, uváděná v letech 1737 – 1755. Vysoká pec, vybudovaná zde kolem roku 1730, stávala v severní části obce pod rybníkem, provoz v ní neměl ale dlouhého trvání. Reichentálské železné hamry pracovaly mnohem déle. V roce 1838 je zde ještě popisováno ještě 6 hamrů na tyče, 1 na železné pruty, 1 na plechy a cínárna.
Většina těchto zařízení byla v provozu do roku 1866. Hamry byly později přestavěny na leštírny skla, které zde pracovaly až do r. 1938. V r. 1938 měly Hraničky 53 usedlostí, v nichž žilo 344 obyvatel. Bývalá technická zařízení prozrazují dnes již jen hromady strusky a stopy základového zdiva. Zcela zanikla také rozměrná kaple, kterou nechal v roce 1856 vystavět při svém mlýnu M. Säckl. Osobité kouzlo má skupina tří mohutných lip zde na bývalé návsi. V r. 1991 zde bývalí obyvatelé vsi postavili dřevěný kříž. Nedaleko odtud na návrší přežívá pomník obětem 1. světové války.
( Zdeněk Procházka: Český les – Tachovsko č.2 )
Na Hraničkách se též nachází krásný rybník.
Ves založená 2,5 km severozápadně od Rozvadova. Založení lokality je poměrně přesně doloženo. V r. 1699 připadlo lesnaté území kolem dnešní vsi k velkodvorskému panství. Prvním osadníkem byl vrchnostenský lesní V. Weigert. Kolem r. 1703 tu již žilo 423 obyvatel.
R. 1786 zde založena lokálie, která byla r. 1854 povýšena na farnost. Od r. 1786 byla pro pobožnosti využívána kaple u myslivny. Za Novými Domky začíná pusté pásmo zaniklých osad a hlubokých lesů, které se táhne až k osadě Branka nad Tachovem.
Dřevěná budova Penzionu Hubert v Nových Domcích je jednou z nemnoha dochovaných staveb vyrobených v dřevozpracujícím podniku Jindřicha Kolowrata Krakovského, založeného na panství Velké Dvorce kolem roku 1930.
Politickým převratem ve východní Evropě a otevřením železné opony na podzim roku 1989 se dříve uzavřené příhraničí stalo otevřenou, polohově exponovanou oblastí. Opět se svedly dohromady historické krajiny, které přes čtyřicet let byly od sebe odděleny v odlišných společenských systémech. Odhalení památníku likvidace "železné opony" v Nových Domcích se 23.12.1989 se zúčastnili ministři ČSFR a SRN Dientsbier a Genscher.
( Zdeněk Procházka: Český les – Tachovsko č.2 )
Se stavbou kostela bylo započato v roce 1791, v důsledku francouzských válek pak byla stavba zastavena. R. 1808 vybudována na starých základech nová stavba dřevěného kostela. Současný kostel byl vystavěn mezi lety 1834 - 1838 hrabětem F. A. Libštejnským z Kolowrat. Dnes je rozměrná stavba kostela, sestavěná z tesaných kvádrů, prázdná a opuštěná. Hřbitov pod kostelem byl založen v roce 1787.
(Zdeněk Procházka: Český les – Tachovsko č.2 )
Chov masných plemen skotu, respektive krav bez tržní produkce mléka, se začal v České republice rozvíjet zejména po roce 1990 a v dnešní době je toto odvětví v popředí zájmu farmářů. Tak jako je ve stádech dojených krav prioritou vysoká mléčná užitkovost, u masných plemen je to zdravě odchované tele.
Neodmyslitelnou funkci mají tato zvířata při „krajinotvorbě“, dotváření rázu krajiny zejména horských a podhorských oblastí, kdy oko nejednoho turisty zaplesá nad krásou poklidně se pasoucího stáda za humny českých vesniček. Se zástupci masných plemen skotu se setkáváme „pod širým nebem“ zejména v pastevním období, jehož délka závisí na oblasti, ve které se chov nachází. V připouštěcím období je ve stádě přítomen také býk a turisté by si měli uvědomit, že dokáže být velice rychlý a nebezpečný, a proto není radno pohybovat se uvnitř prostoru vymezeném ohradníkem.
V České republice se chová dvanáct masných plemen skotu: Aberdeen angus, Blonde d´Aquitaine, Belgické modré, Hereford, Masný simentál, Charolais, Limousine, Gasconne, Piemontese, Salers, Galloway a Highland. Zejména se dvěmi posledně jmenovanými plemeny se můžeme setkat také při zimních toulkách českou krajinou, protože jsou to plemena velmi odolná a lehce si poradí i s vysokou vrstvou sněhu.
Hovězí maso má vysoký obsah celé řady látek důležitých při výživě člověka. Konzument labužník, který si rád pochutná na steaku z hovězího masa, by měl vědět, že jeho kulinářský zážitek závisí na kvalitě hovězího masa, která se odvíjí od plemene zvířete, jeho stáří i podmínek chovu, ale také od samotného zpracování masa (zejména délky zrání).
V okolí Rozvadova je možné vidět pasoucí se stáda firmy Ekočas Částkov - plemeno Charolais a jeho křížence, na Dianě pase firma Zatloukal Jan plemeno Charolais a Masný Simental a u Mlýnců plemeno Highland.
Rozvadov, přifařený původně k Novým Domkům, získal vlastní kostel teprve na počátku 19. století. V roce 1816 byla stavba již téměř dokončena a o rok později opatřena věžičkou, vystupující ze střechy nad průčelím. Další práce pozdržel nedostatek financí, takže kostel byl stavebně dokončen až roku 1821 a v důsledku dalších problémů vysvěcen teprve roku 1825. Celkové náklady na stavbu činily bez nádenických prací 5 786 zlatých. Oltář zdobil obraz sv. Václava, namalovaný údajně K. Škrétou.
Do zrušení rozvadovské fary v r. 1945 se zde stačili vystřídat sotva tři faráři, v tomto roce byla zbořena věžička kostela a stavba byla poté plánována k využití jako kino (proto byla zazděna okna kostela) a následně užívána jako sklad státních statků. Kostelík tvoří plochostropá loď se zaoblenými nárožími a klenutý presbytář, na nějž v ose navazuje sakristie atypického tvaru, zakončená půlkruhem.
V současnosti probíhají jednání a akce, směřující k opravě této historické památky.
( Vyšohlíd – Procházka : Čím ožívá krajina)
Sledujte informace z našeho webu na svých chytrých telefonech. Využívejte naši novou mobilní aplikaci – V OBRAZE.
